Mefedron, vědecky známý jako 4-MMC (4-methylmethcathinone), stojí jako významný člen třídy katinonů, skupiny syntetických stimulantů. Tato sloučenina, která byla poprvé uvedena na trh počátkem roku 2000, si rychle získala pozornost jako rekreační látka a získala si oblibu v různých společenských prostředích. Její přitažlivost spočívá ve schopnosti vyvolat psychoaktivní účinky, které vedou ke změněným stavům vědomí. Mefedron, s nímž se často setkáváme ve formě bílého krystalického prášku nebo v kapslích, má strukturní podobnost s amfetaminy a katinony, což přispívá kjeho jedinečným farmakologickým vlastnostem.
Krystaly soli mefedronu
Jako derivát katinonu, přírodního alkaloidu vyskytujícího se v rostlině Khat pocházející z východní Afriky a Arabského poloostrova, sdílí mefedron linii s látkami tradičně známými svými stimulačními účinky. Syntéza a následný vzestup mefedronu v rekreačních kruzích vyvolaly zájem i obavy a podnítily hloubkové zkoumání jeho chemického složení, fyzikálních vlastností, procesů syntézy a složité farmakologie, která je základem jeho psychologických a fyziologických účinků.
Prášek soli mefedronu
Mefedron(4-MMC) má odlišné chemické a fyzikální vlastnosti, které přispívají k jeho jedinečným vlastnostem. Z chemického hlediska je klasifikován jako substituovaný katinon a sdílí strukturní podobnosti s amfetaminy. Jeho molekulární vzorec je C11H15NO a systematický název je 2-(methylamino)-1-(4-methylfenyl)-1-propanon. V čisté formě se mefedron (4-MMC) hydrochlorid nebo hydrobromidové soli jeví jako průsvitné bělavé krystalky, bílý prášek (moučka) nebo bílý krystalický prášek s charakteristickým zápachem s rozsahem vůně vanilky a bělidla, zatuchlé moči, kopru nebo desek elektrických obvodů. Mefedronový prášek je prášková látka v bílé, mouce podobné formě, obsahující směs drobných krystalků, které mají tendenci se shlukovat nebo tvořit shluky.
Sloučenina vykazuje rozpustnost ve vodě ajiných polárních rozpouštědlech, což usnadňuje její rozpouštění pro různé aplikace. Teploty tání hydrochloridu a hydrobromidu byly stanoveny experimentem s bodem tání a poskytly ostré teploty tání při 251,18 °C, resp. 205,25 °C.
Ze strukturního hlediska má mefedron (4-MMC) chirální centrum, což znamená potenciální existenci enantiomerů. Tyto enantiomery, známé jako optické isomery, vykazují odlišné trojrozměrné uspořádání atomů, přestože mají stejný molekulový vzorec. Je však nezbytné poznamenat, že specifickévlastnosti a účinky jednotlivých enantiomerů mefedronu (4-MMC) nebyly dosud podrobně studovány.
Enantiomery mefedronu
Other names: Mňau Mňau; Kočka; Dron; Bubliny; Dron, M-CAT, White Magic
Syntéza mefedronu (4-MMC ) zahrnuje několik kroků od snadno dostupných chemických prekurzorů, jako je 4′-methylpropiofenon, nebo přímo od 2-bromo-4′-methylpropiofenonu. Nejběžnější metoda syntézy zahrnuje reakci mezi 2-brom-4′-methylpropiofenonem a methylaminem, po níž následuje okyselení na hydrochloridovou nebo hydrobromidovou sůl.
[GALLERY=media, 57][/GALLERY]
Mechanismus účinku mefedronu zahrnuje několik vlastností: inhibuje zpětné vychytávání monoaminů neurony, snižuje rychlost syntézy monoaminooxidázy a katechol-O-methyltransferázy. V důsledku toho se v synaptické štěrbině (úzká mezera o velikosti přibližně 10-50 nm mezi membránami, které jsou spojeny mezibuněčnými kontakty) současně zvyšuje koncentrace monoaminů a katecholaminů. Navíc 4-mmc stimuluje receptory na postsynaptické membráně (SSDRA).
Maximální koncentrace v krevním oběhu je dosaženo přibližně jednu hodinu po požití. U průměrné perorální dávky (150 mg) je poločas mefedronu přibližně 2,2 hodiny. Jedinci, kteří mefedron zneužívají, obvykle omezují jeho příjem na maximálně čtyřikrát během jednoho sezení, přičemž intervaly mezi jednotlivými dávkami jsou delší než dvě hodiny.
Různé studie provedené ke konci roku 2011 zkoumaly vliv mefedronu na mozek potkanů a také jeho potenciál vyvolat obsedantní chování. Pomocí mikrodialýzy vědci shromažďovali a měřili hladiny dopaminu a serotoninu. Podávání mefedronu vedlo k výraznému zvýšení hladiny dopaminu přibližně o 500 % a hladiny serotoninu o 950 %. Vrcholových koncentrací bylo dosaženo po 40 minutách u dopaminu a po 20 minutách u serotoninu, přičemž k výchozím hladinám se vrátily 120 minut po podání. Analýza poměru dopaminu a serotoninu ukázala, že mefedron převážně ovlivňoval (uvolňoval) serotonin v poměru 1,22:1 (serotonin vs. dopamin). Kromě toho byly poločasy rozpadu dopaminu a serotoninu vypočteny na 24,5 minuty, resp. 25,5 minuty.
Bylo zjištěno, že mefedron ovlivňuje různé typy receptorů v sestupném pořadí: D2, 5-HT1A, TAAR1, D1/D3, 5-HT2C, 5-HT2B, 5-HT2A/B, a1/2A. Primární metabolická cesta mefedronu vede přes cytochrom CYP2D6, přičemž vznikají metabolity jako nor-mefedron, nor-dihydromefedron, 4-karboxy-dihydromefedron, hydroxytolyl-mefedron a sukcinyl-normefedron. Maximální doba koncentrace mefedronu je přibližně 52,5 minuty s poločasem rozpadu 2,21 hodiny. LC50 (smrtelná koncentrace) je 4500 ng/ml a LD50 (smrtelná dávka) se pohybuje mezi 120-150 mg/kg. Koeficient propustnosti hematoencefalické bariéry je 14,0 Pe a poměr DAT (dopaminový transportér)/SERT (serotoninový transportér) je 2,41.
Bylo prokázáno, že mefedron ovlivňuje následující typy receptorů v sestupném pořadí: D2, 5-HT1A, TAAR1, D1/D3, 5-HT2C, 5HT2B, 5-HT2A/B, a1/2A. Mefedron je metabolizován především cytochromem CYP2D6 a jeho hlavními metabolity jsou: nor-mefedron, nor-dihydromefedron, 4-karboxy-dihydromefedron, hydroxytolyl-mefedron, sukcinyl-normefedron. Maximální doba koncentrace mefedronu je přibližně 52,5 minuty, poločas rozpadu je 2,21 hodiny, LC50-4500 ng/ml, LD50-120-150 mg/kg, koeficient propustnosti hematoencefalické bariéry je 14,0 Pe, poměr DAT/SERT je 2,41.
"Žádoucí" pozitivní účinky mefedronu:
"Nežádoucí" negativní účinky mefedronu:
LD 50 pro člověka odpovídá ≈ 120 mg/kg.
Perorální dávka:
Při perorálním užívání mefedronu se mohou vyskytnout určité problémy, často spojené s kvalitou přípravku. Hlavní nevýhodou tohoto způsobu podání je požadavek na větší množství látky. To se připisuje zapojení cytochromů P450, které hrají klíčovou roli v metabolismu mefedronu. Dosažení požadovaného prahového účinku může vyžadovat mírně vyšší dávku ve srovnání s intranazální cestou. Existují však případy, kdy se perorální mefedron kombinuje s metylonem, známým jako "bratranec" MDMA. Taková kombinace může podstatně snížit spotřebu mefedronu, čímž se minimalizují gastrointestinální vedlejší účinky a zároveň se prodlouží euforická fáze zážitku.
Intranazální dávka:
Převažující způsob konzumace mefedronu je intranazální podání. Uživatelé se střední tolerancí k látce obvykle vyžadují vysoké dávky, které se pohybují od 250 do 400 mg. Tento přístup však způsobuje poškození nosní sliznice a vyvolává při konzumaci značné nepříjemné pocity. Účinky látky jsou přechodné, přičemž celkové trvání jejího vlivu netrvá déle než 30 minut.
Intravenózní dávka:
Přibližně 20 % uživatelů mefedronu si jej aplikuje intravenózně.
Délka trvání mefedronového tripu:
Perorální:
Intranazálně: 1:
Intravenózní: 1:
Nejsilnější: 00:05 - 00:50.
V prosinci 2010 Evropská rada rozhodla, že mefedron bude podléhat kontrolním opatřením a trestním sankcím ze strany členských států.
Závěrem lze říci, že mefedron (4-MMC) je syntetický katinon, který získal popularitu jako rekreační droga v letech 2007-2009. Je známý svou schopností vyvolávat halucinace a stimulovat mysl, díky čemuž je náchylný ke zneužití. Chemické a fyzikální vlastnosti mefedronu (4-MMC) přispívají k jeho jedinečným vlastnostem, včetně jeho krystalické formy a rozpustnosti ve vodě. Účinky mefedronu (4-MMC) na mysl a tělo mohou být žádoucí i nežádoucí, od zvýšené stimulace a euforie až po negativní důsledky, jako je zvýšený krevní tlak a hypertermie. Je důležité si uvědomit, že dlouhodobé účinky mefedronu (4-MMC) jsou dosud z velké části neznámé, a proto je třeba při konzumaci této látky dbát zvýšené opatrnosti.
Our team brings together the best specialists from different fields.
We are ready to share our experience, discuss difficult issues and find new solutions.